ASIE 2007
LAOS   =>   KAMBODŽA   =>   VIETNAM  www.ASIE2007.wz.cz
 

 

0
DEN 1.a 2.
0
DEN 3.
0
DEN 4.  

 

DEN 5.

0

DEN 6.

0

DEN 7.
0
DEN 8.
0
DEN 9. 
0
DEN 10.
0
DEN 11. 
0
DEN 12. 
0
DEN 13.
0
HOME
0

 
DENÍK      DEN 1. a 2. - LAOS

            

PONDĚLÍ 30.4 - ÚTERÝ 1.5 2007

            Domluvili jsme se v 8:30 na letišti pod letadlem. V Dejvicích na zastávce busu č. 119 potkávám Honzíka v dobré náladě. Po příjezdu jdeme hned na CHECK IN. Paní má problémy se zavazadly, ale asi po 20 minutách nás za vydatné spolupráce kolegyně odbavila. Jdeme na pasovou kontrolu a do tranzitní zóny. Tam nás odchytla nějaká ženská a pokoušela se nám nacpat nějaký, jistě hlavně pro ni, výhodný balík služeb. Moc jsme se s ní nebavili a po té co z ní vypadlo, že je třeba zaplatit cca 850 Kč ročně jsme se s ní přestali bavit úplně.

            Odlet v 10:35 se zdařil. Měli jsme sedadla vedle sebe, ale na našich místech seděli už dva „nájemníci“. Měli sedadla vedle sebe přes uličku, ale těch 50 cm se jim zdálo asi moc daleko, tak jsme je nechali sedět na našich místech vedle sebe. Let byl v klidu asi 3 hodiny. Po příletu nás čekalo cca 7 hodin kopání do zadku v tranzitu Moskva. Srát mě to tam začalo už asi po půl hodině. Začali jsme prolejzat místní shopy, což zabralo asi hodinu. Ale když se to zopakuje 5x tak to trochu času zabije. Víckrát bych to nedoporučoval, protože pak už nás skoro hlídali jestli nekradem. Letadlo Moskva – Hanoj přirazilo k chobotu včas. Stroj IL 96 vypadl na první pohled jako letoun splňující evropský standard, ale mě málem připravil o uši. Let probíhal v klidu i když 7 hodin na Moskevském letišti udělá svoje, takže na to, že už asi 10 hodin jen sedíme jsme, tedy alespoň já dost zpráskaný. Sedadla máme někde vprostřed, takže výhled na křídlo, což fantazii moc prostoru nedává. Honzík sedí u okna, já vedle něj a vedle mě nějaký Rus. Ob sedadlo jsem zahlíd dítě, což se jeví jako potencionální zdroj problémů a hlavně hluku. Dostáváme asi po hodině letu něco k pití a nějaký jídlo. Zůstávám u coly a  kuřete (na tom snad nejde nic zkazit). Honzík si dává 7UP a pork. Jdem spát venku se zdá tma a letuška už taky pomalu chodí v pyžamu, takže se to pokoušíme zaříznout. I dítě je v klidu, což by mohla být záruka klidné noci. Budíme se asi po 5-ti hodinách. Je mi jak kdybych složil vagón uhlí. Dostáváme něco k jídlu a pití. Klasika 7UP a cola. Pomalu jdeme na přistání. Začínám mít problém s vyrovnáním tlaku, což se projevuje tak, že přestávám slyšet i toho řvoucího parchanta a hlavu mám jak ve svěráku. Po přistání se dávám dohromady. Pravý ucho OK ale s levým nemám spojení. Snad to povolí. V Hanoji nás čeká cca 6 hodin čekání. Celníci nám tu vzali jednu flašku vody. Moc to nechápu. Mě dvě nechaly, Honzovi jednu vzali a tu druhou jsme museli před nimi vypít…..prostě idioti.Těch šest hodin,  ale bylo dostatek času na to zjistit, že se to nestalo jen nám. Hanojské letiště již po 20 minutách známe dokonale, tak ještě přežít těch 3580 minut. Moje nálada je na bodu mrazu.Levé ucho se stále nehlásí – začínám mít trochu obavy. Každopádně nás čeká ještě jeden let, takže se dávat nějak dohromady je celkem předčasný..Otevřel se GATE 9 což je naše brána. Po odbavení a asi 20-ti minutovém čekání na bůh ví co jedem busem k letadlu. Žádný supersonic to není, ale svoji službu to snad udělá. Hlavně ať už jsme na místě, protože já jsem těsně před kolapsem. Ve stroji, ve kterém se během letu třese úplně všechno se mi podaří na chvilku usnout.Pak přinesli nějakou krabičku s jídlem a vodu. Přemýšlím, jestli tu vodu mám vypít nebo se s ní polejt.  Po přistání jdeme pro víza. Formulář vyplňuji až na druhý pokus. Platíme 30$ což bylo v plánu. Hurá i batohy dorazili. Měníme každý asi 20$ a dostáváme asi 180 000 kipů. Vycházíme z letiště, už je tma. Budíme malý až bych řekl, žádný zájem. Nakonec jedem taxi za 3$. Vyhodil nás v Nam Phu. Po chvilce se orientujem a jdeme bydlet. Nikdo nás cestou neotravuje což vítáme. Bereme pokoj za 12$ s klimou, vlastní sprchou a WC. Honzík je zdá se v klidu, zato já mám problémy se udržet při životě. Pokouším se navázat s uchem spojení, ale pořád neslyším. Pomalu přemýšlím, co budu dělat když se to nezlepší a zjišťuju co má Honza s sebou za lékárnu. Ale jak se zdá, tak vybaven je opravdu dobře a myslím, že i lehčí operaci by jsme s úspěchem zvládli.  Ještě píšu SMS, že jsem OK, trochu lžu.Jdu spát, Honzík ještě sjíždí zdejší programy v bedně. Noc byla děs běs, ale dočkali jsme se rána.

 

0
DEN 14.
0
DEN 15.  
0
DEN 16.  

 

DEN 17.  

0

DEN 18.  

0

DEN 19.  
0
DEN 20.
0
DEN 21. 
0
DEN 22.
0
DEN 23.
0
DEN 24.
0
DEN 25.
0
DEN 26.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

       Aktualizováno 14.5 2007